Dysortografie

Dysortografie je specifická porucha učení s vadou v písemném projevu. Jedinec má problém s gramatickými pravidly, hláskováním a interpunkcí. Často se objevuje ve spojení s dyslexií. Nejčastěji je dysortografie způsobena nedostatečně rozvinutou oblastí sluchového vnímání. Hlavně je porušena schopnost sluchového rozlišování, tzn. rozlišování zvuků, výšky, hloubky a délky tónů, hlásek, slabik, slov a vět. Nedostatečný rozvoj řeči je další příčina. Jedinec zde text píše tak jak by ho vyslovil. K dalším příčinám vzniku se řadí problémy s grafomotorikou. Dále jsou to poruchy soustředění a oslabení paměti. Nakonec se dysortografie může rozvinout na základě hyperaktivity, nebo hypoaktivity.

Dysortografie je diagnostikována v pedagogicko-psychologické poradně, případně v speciálněpedagogickém centru. K diagnóze se využívá psaní diktátu nebo slohu, které jsou poté porovnávány se školními sešity. Cílem je odhalit příčiny chyb a jejich následné odstranění.

Druhy a jejich projevy

Rozlišují se čtyři druhy dysortografie, a to auditivní, vizuální, hypoaktivní a hyperaktivní.

Auditivní - Kvůli postižení levé mozkové hemisféry dojde k narušení procesu sluchového vnímání. Jedinec má problém s rozlišováním hlásek, která se podobně vyslovují (např. s-z), dále s artikulační neobratností tzv. problém s výslovností slov (šest – sešt, čtvrtek – črtek) a s rozlišováním měkkých a tvrdých slabik.

Vizuální - Snížená kvalita zrakové paměti. Záměna písmen zvukově a tvarově podobných např. b–d, s–z.

Hypoaktivní - Jedinec pomalu píše a dlouho mu trvá vzpomenout si na správný písemný projev.

Hyperaktivní - Jedinec píše rychle a rychle přemýšlí nad gramatickými pravidly. Kvůli tomu se stane, že se tyto dva děje nespojí a dojde tak k chybám. Mezi časté chyby patří vynechávání interpunkce, vynechávání písmen ve slově a zkracování slov.