Česká science fiction ve filmu

Základ české sci-fi položil na sklonku 19. století Karel Pleskač ve svém románu Život na Měsíci (Bellmann, 1881), ale také o několik let dříve Jakub Arbes s romány Svatý Xaverius (1873) a Newtonův mozek (1877). Ještě koncem 19. století je následoval Svatopluk Čech s dvojicí románů Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1887) a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888). Prvním výrazně technickým a taktéž spekulativním českým sci-fi příběhem je anonymní, neprávem zapomenutý román Na novém světě, který poprvé vyšel v roce 1905 na pokračování v brněnském časopisu Červánky. Další vliv na vývoj české i světové sci-fi měla díla Karla Čapka R.U.R., Válka s Mloky, Krakatit a především filmové zpracování českých a světových děl žánru sci-fi.

Dále si představíme hlavní tematické, stylové i tvůrčí prvky, které definují českou sci-fi kinematografi.

Filozofický a humanistický rozměr české sci-fi je založen na absenci čistě technické fascinace. Místo toho se zaměřuje na etické, existenciální a sociální otázky. Díla pak vychází z odkazu Karla Čapka – například z R.U.R. a Války s Mloky, kde technologie a věda vždy odrážejí lidské chování. Typickými motivy jsou zodpovědnost vědce za své objevy (Krakatit), osamělost člověka ve vesmíru (Ikarie XB 1), morální dilemata a humanismus.

Satira, ironie a černý humor se v žánru sci-fi stala v době cenzury, ale i později nástrojem kritiky moci, byrokracie a lidské hlouposti. Humor tak často maskoval ostrou společenskou reflexi, tento ironický tón se stal unikátním rysem českého sci-fi. Jako příklad můžeme uvést: Pane, vy jste vdova! (1970) – satira na vědecké experimenty a autoritu, Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) – parodie na cestování časem a nacismus.

V oblasti výtvarné a poetické stylizace vyniká postava Karla Zemana, jehož filmy (Vynález zkázy, Baron Prášil) kombinují vynikajícím způsobem hraný film, animaci a výtvarné koláže. Zemanovo průkopnické zpracování a poetika ovlivnili generace tvůrců po celém světě (např. Terry Gilliam). Typické pro Zemana je propojení fantazie a vizuální poezie – sci-fi se stává uměleckou vizí, nejen technickou spekulací.

Realismus a vědecká věrohodnost, to je případ filmu Ikarie XB 1 (1963), který přinesl první realistické zobrazení kosmické cesty a každodenního života astronautů. Film výrazně předběhl svou dobu – inspiroval pozdější film a seriál Star Trek stejně jako film 2001: Vesmírná odysea. Česká sci-fi je známé tím, že se často snaží o vědeckou věrohodnost spojenou s psychologickou hloubkou, nikoli s akčním spektáklem.

Alegorie společnosti a totality sloužila v 60.–80. letech v žánru sci-fi často jako metafora společenské nesvobody nebo varování před totalitou. Příkladem může být snímek Konec srpna v hotelu Ozon (1967), který představuje postapokalyptický obraz prázdnoty civilizace. Populární seriál Návštěvníci (1983) za lehkým tónem příběhu skrývá varování před ekologickou katastrofou a slepou vírou v technologii.

Česká sci-fi ráda kombinuje různé žánry – mísí prvky komedie, pohádky, detektivky či satiry, což vytváří unikátní tón. Můžeme uvést příklady, kdy filmy Dívka na koštěti nebo Na kometě kombinují sci-fi a fantasy. Tento žánrový synkretismus ve výsledku činí české sci-fi filmy přístupné širšímu publiku.

Návrat moderního "hard sci-fi" nastal po roce 2000, kdy dochází k oživení žánru – důraz je kladen na etiku technologií, digitální vědomí a umělou inteligenci. Například film Ztraceni v Mnichově (2016) obsahuje meta-sci-fi s prvky alternativní historie. Oproti tomu Bod obnovy (2022) je první český film s plnohodnotnou světovou produkční kvalitou na téma digitálního klonování vědomí. Dalo by se říct, že ve většině filmů je kladen důraz na vizuální kvalitu, dramaturgickou přesnost a vědeckou přesnost.