Pražský poledník

Potřeba určovat přesně čas vyvstávala dávno předtím, než se začaly běžně používat hodiny a než hodiny dosáhly dostatečné přesnosti chodu. K určování poledne sloužil v Praze od roku 1652 tzv. pražský poledník, vyznačený v pravé poledne stínem Mariánského sloupu na dlažbě Staroměstského náměstí (dobrodiní letního času tehdy ještě nebylo známo). 

Přesný pražský čas (Tempus Pragense) byl ve skutečnosti určován v Astronomické věži Klementina pomocí štěrbinových slunečních hodin. Od roku 1842 se poledne z věže ohlašováno mávnutím praporu, které bylo od roku 1891 do 20. let 20. století doprovázeno výstřelem z děla z hradní bašty číslo XIX. 

Po roce 1928 se astronomická pozorování přestěhovala do nové hvězdárny v Ondřejově, časová služba zůstala na zdejší věži až do okupace; od roku 1925 dodávala klementinská observatoř časový signál rozhlasovému vysílání. 

Časový rozdíl mezi observatoří v Klementinu a poledníkem vyznačeným stínem Mariánského sloupu činí pouhou jednu sekundu a byl tedy pro běžný život zanedbatelný. 

Pražský poledník je vyznačen poblíž pomníku Jana Husa kovovým páskem, odlišně dlážděnou čarou a kovovou deskou s nápisem POLEDNÍK, PODLE NĚHOŽ BYL V MINULOSTI ŘÍZEN PRAŽSKÝ ČAS / MERIDIANUS QUO OLIM TEMPUS PRAGENSE DIRIGEBATUR, osazenou v 90. letech 20. století.