Souhvězdí

Douhvězdí jsou zcela náhodná skupenství hvězd, které spolu fyzikálně nejsou spjaty. Jedná se o pojmenování různých částí noční oblohy z důvodu snazší orientace a z počátku hlavně ustanovení kalendáře. Souhvězdí jsou tedy čistě intelektuální abstraktní produkty, které se více či méně opírají o nábožensko-filosofický obraz daného aktuálního světa.


Souhvězdí mají svůj původ v mezopotámských, egyptských a antických bájích (starověká souhvězdí). V novověku máme tři zdroje jmen: významného gdaňského astronoma Johanna Hevelia, francouzského abbého Nicolase Louise de Lacaillee, mapujícího jižní oblohu z Jižní Afriky a (vesměs portugalské) mořeplavce. 

Mezi nejstarší pojmenovaná souhvězdí bezesporu patří souhvězdí zvěrokruhu. Máme o něm doklady již ze starého Egypta a Mezopotámie. Nejdůležitějším souhvězdím zvěrokruhu je přitom pro staré národy souhvězdí Býka. Pokud se v čase přesuneme do této doby, pak vlivem precese je Býk prvním jarním souhvězdím. Důležitost Býka je tedy snadno vysvětlitelná. Pro staré civilizace (ale můžeme najít stopy až do pozdní antiky) se počátek roku shodoval se začátkem jara. Takže spatření Býka, přesněji jeho nejdříve viditelné části, Plejád, na ranní obloze znamená příchod nového roku a s ním začátek nového, věčně se opakujícího cyklu.

Starý svět kromě zvěrokruhu takto shromáždil ještě dalších 36 souhvězdí, která dnes nesou jména bohů antického bájesloví. Všech 48 souhvězdí této doby najdeme v Hipparchově katalogu a z něj vycházejících spisů Aráta ze Solů (Fainomena, tj. Jevy na nebi) či Klaudia Ptolemaia (především Megalé syntaxis, tj. Velká skladba, známá spíše jako Almagest).

Nejvíce pozornosti si zaslouží přeměny nejvyššího boha Dia (Labuť, Orel, Býk). Na obloze nechybí ani příběh Perseův (Perseus s Medúsou v ruce, Andromeda, Cepheus, Cassiopeia, Velryba, Pegas) či bájného lovce Órióna (Orion, Štír, Plejády, Malý a Velký Pes, Zajíc). Najdeme zde Héraklea (Herkules) a obrazy některých z jeho dvanácti prací (Hydra, Rak, Lev, Drak).

Cirkumpolární souhvězdí Malého a Velkého medvěda mají svůj vlastní příběh spojení s Honícími psy a Vozkou (který je co do současné identifikace s pozdějším Pastýřem problematický). Blíženci jsou řečtí hrdinové Dioskurové Kastor a Polydeukés, kteří se zúčastnili výpravy Argonautů (ta je vyobrazena především lodí Argó, kterou nám Mezinárodní astronomická unie na počátku 20. století rozdělila na čtyři souhvězdí jižní oblohy - Kompas, Plachy, Lodní kýl a Lodní záď).

Na noční obloze najdeme i drobnější příběhy, spojené například s Vlasy Bereniky, Severní korunou, Havranem a Pohárem, Šípem, Lyrou, Delfínem, Vlkem, Eridanem, Oltářem. Z jižní oblohy znal starověk ještě egyptská souhvězdí ptáků Fénixe a Jeřába, Jižní rybu a Jižní korunu.

Prakticky až do baroka zůstávají souhvězdí v nezměněné podobě. V období baroka se vše na obloze přizpůsobuje novým názorům a všechna stará souhvězdí se mění načas na biblické postavy a přibývají souhvězdí nová. Nicméně brzy se vše vrací k původní tradici. Roku 1690 vydává gdaňský astronom a starosta Johann Hevelius svou Uranographii, ve které doplňuje "prázdná místa" na severní obloze. Mezi jeho souhvězdí patří Rys, Žirafa, Lištička, Malý lev, Ještěrka, Štít (Sobieského), Sextant a Zední kvadrant (dnes Pastýř).

V této době portugalští mořeplavci objevují nové kontinenty a na svých výpravách po jižní polokouli se potřebují orientovat na jižní obloze. Zavádějí si proto nová souhvězdí, z nichž jsme dodnes převzali souhvězdí Rajka, Chameleon, Mečoun, Indián, Moucha, Tukan a Létající ryba.

V letech 1750-1754 na mysu Dobré naděje francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille (abbé Lacaille) proměřoval a katalogizoval 10 000 hvězd jižní oblohy. K tomu potřeboval pojmenovat nová souhvězdí, čímž se zasloužil o umístění astronomických a vědeckých přístrojů na jižní oblohu: Vývěva, Rydlo, Kružítko, Pec, Hodiny, Drobnohled (Mikroskop), Pravítko, Oktant, Malíř, Síť, Sochař, Dalekohled, Tabulová hora a Kompas. Se zavedením Kompasu (původně Stožáru Lodi Argó (Malus)) rozdělil velké souhvězdí Loď Argó. Mezinárodní astronomická unie na počátku 20. století jeho návrh přijala.

Zbývají nám souhvězdí, jejichž původ je jednoznačně novověký, i když si občas k nim domýšlíme báje uměle (ex post), abychom zdůraznili jejich (helénisticky božský) význam. Jednorožec je novověké souhvězdí pojmenované podle antické báje z úcty ke starým civilizacím. Holubice je svým příběhem přimknuta k lodi Argó. Stejně je na tom i Páv - má domyšlený příběh z antické kultury.